"Nenávidíte-li mě, těší mne to stejně, jako byste mě milovali, neboť je to důkaz toho, že nejsem lhostejný vašemu srdci."
Theódore De Banville

Nejde to změnit

23. listopadu 2015 v 15:57 | Petr |  Vzpomínám
Zase mi ruplo a myslel jsem si, že to dokážu. Mylsel jsem si, že Petra zničím.
Opět jako tělo bez duše a jen sám. Jenže poté se mi zase začali vracet ty sny. Ty sny, kde jsem svůj.
Už se je nesnažím potlačovat, nejde to. Nechci to.
Petr je naživu, a už nespí, probudil se. Tak dávno a přitom před tak krátkou dobou.
Vždy si říkám, že je mi jedno, co si o mě budou ostatní myslet. Je mi to fuk. Ale na druhou stranu mám výčitky svědomí a řeším, jaký budu v jejich očích.
Už vidím to, jak mě obviňují z lesbictví. Což je blbost, protože mě vzrušují muži. A i kdybych byl na holky nebyl bych lesba.
Tak přemýšlím, co s tím. Co s tím?
Já jsem Petr a to prostě nezměním. Nechci to měnit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tereza Tereza | Web | 25. listopadu 2015 v 13:32 | Reagovat

Trvalo mi několik let (vlastně desítek), než mi došlo, že ani já nemohu v sobě zničit někoho, kým doopravdy jsem - tedy Terezu (ačkoli jsem se narodila jako Tom).

Neustále dokola jsem se pokoušela tu Terezu zabít, zničit, odpálkovávat, ale ona se pořád vracela.

Až pak jednoho dne jsem pochopila, že zničit je potřeba Toma. Ne Terezu...

A tak se také stalo :) Šlo to snadno, protože tak, jako já jsem od jakživa byla Terezou, ty jsi odjakživa Petrem.

2 Petr Petr | Web | 26. listopadu 2015 v 14:20 | Reagovat

[1]: Ale je to tak těžké přijmout.

3 Dada Ista Dada Ista | E-mail | 28. listopadu 2015 v 22:25 | Reagovat

A protože jsi byl odjakživa Petrem, jak napsala Terezka, není třeba nikoho ničit, jen trochu poupravit, ni?

Měl bych otázku na zde přítomné kolegy a kolegyně - jak se vyrovnáváte s vaší minulostí? Zahodíte svůj dosavadní život a všechno skvělé zapřete, jenom aby nikdo nevěděl, jak jste se narodili, nebo si svou minulost ponecháte nějakým... Přijatelným způsobem? Nebo se vším všudy, i za cenu toho, že riskujete, že lidi budou řešit, co jste kdy měli mezi nohama?

Trochu mě to trápí.

4 Matt Matt | 26. dubna 2016 v 19:30 | Reagovat

[3]:
já se už dlouho pokouším "zahodit" svou minulost- zničit všechny fotky, co by mi připomínaly osobu, kterou jsem nikdy skutečně nebyl, upravit svůj pokoj ve stylu, který se mi líbí a zničit vše, co mi připomíná mou minulost.
Bohužel se stále najdou lidé (rodina), která poukazuje na mou minulost, lidé, kteří skladují tyto vzpomínky a s radostí si je vystavují za neustálého opakování "nekecej, nejsi kluk".
Také mě to trápí. snad existuje lepší způsob než vzít půlku pokoje a vyhodit ji z okna

5 Matt Matt | 26. dubna 2016 v 19:38 | Reagovat

Petře,
myslím, že řešení není v potlačení toho, kým jsi, ale v tom, být smířený a v pohodě s tím, kým jsi.
Mám podobný strach z okolí jako ty- jak mě přijmou, jak budou reagovat? není to dobrý pocit, vím. základ je ale stejně přijmout se takový, jaký jsi, až poté řešit okolí. důležité je, aby ses ty sám cítil dobře. a já doufám, že se ti to podaří a chci věřit, že najdeš lidi, kteří tě přijmou. moc bych ti to přál.

6 Transgendercz Transgendercz | Web | 14. června 2016 v 15:21 | Reagovat

A jakpak pokračuješ dál?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama