"Nenávidíte-li mě, těší mne to stejně, jako byste mě milovali, neboť je to důkaz toho, že nejsem lhostejný vašemu srdci."
Theódore De Banville

Než jsem si to přiznal...

24. října 2015 v 19:35 | Petr |  Vzpomínám
To, že jsem muž, jsem věděl už hrozně dávno. Ale k tomu, než jsem si to uvědomil a připustil si to, vedla dlouhá a poněkud zvláštní cesta.
Když jsem byl v kině na Harry Potterovi a Relikvii smrti část 2. dojala mě Fredova smrt. Bylo mi asi dvanáct a já si od té doby představoval, že Fred a George jsou spolu, nejen jako dvojčata, ale jako Milenci??. Nevím jak přesně to nazvat.
Potom jsem četl Vapmýrskou Akademii, chtěl jsem být hlavní hrdinka a vysnil si, že s Dimitriem máme tři děti. Postupně se ty děti začaly vytrácet, až zbyli jen on a ona.
Potom jsem začal snít, že jsem jako Eliška v nějakém divném domě uzavřena s celou svou bývalou třídou. Někdy s cizími lidmi, někdy sám.
Jenže po nějaké době jsem tam byl jako Eliška předělaný na Petra, proti její vůli. A potom si říkám, proč? Vždyť to je to, co jsem vždy chtěl. Vždy. Tak proč se tomu bránit. Poté tam Eliška už nebyla, v to domě s cizími lidmi byl prostě Petr a měl se rád, tak jako nikdy předtím.
Zase se mi zdál takový sen, až jsem se najednou probudil. Začal jsem strašně plakat, moc. Potom mi to došlo. Žádná dívka jménem Eliška.
Já jsem Petr!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama