"Nenávidíte-li mě, těší mne to stejně, jako byste mě milovali, neboť je to důkaz toho, že nejsem lhostejný vašemu srdci."
Theódore De Banville

Říjen 2015

Únik do světa písní 3.díl

30. října 2015 v 16:58 | Petr |  Tvořím
Další písnička je též od Rammstein, tentokrát jde o Spieluhr. "Překlad" je zase můj.

Jedna chlapecká duše zemřela jen na oko.
Byla úplně sama.
Nikým nepovšimnuta
a svým vlastníkem zatracena.
Se schovala do srdce svého ženského těla,
s hracími hodinkami v rukou.

První uvědomění bodalo jako mráz.
Velmi prudce vzbudilo dívku.
V chladné zimní noci,
se ta malá duše probudila.

Když bolest uvědomnění vletěla do dítěte.
Natáhla hrací hodinky.
Melodie ve větru.
A ze svého ženského těla zpívá chlapec.

Pospěš, pospěš jezdče.
A žádný anděl nesestoupí.
Mé srdce už nebije.
Jen déšť pláče za chlapce.
Pospěš, pospěš jezdče.
Melodie ve větru.
Mé srdce už nebije.
A ze svého ženského těla zpívá chlapec.

I přes odpor svého vlastníka,
si bude hrát s hodinkami.
Melodie ve větru.
A ze svého ženského těla zpívá chlapec.

Pospěš, pospěš jezdče.
A žádný anděl nesestoupí.
Mé srdce už nebije.
Jen déšť pláče za chlapce.
Pospěš, pospěš jezdče.
Melodie ve větru.
Mé srdce už nebije.
A ze svého ženského těla zpívá chlapec.

Pospěš, pospěš jezdče.
Mé srdce už nebije.

Jednoho bolestného dne,
poslechla dívka melodii svého srdce,
prošla ničivým vnitřním coming outem
a svou chlapeckou duši v sobě zachránila.

Pospěš, pospěš jezdče.
Melodie ve větru.
Mé srdce už nebije.
A ze svého ženského těla zpívá chlapec.
Pospěš, pospěš jezdče.
A žádný anděl nesestoupí.
Mé srdce už nebije.
Jen déšť pláče za chlapce.

Ségra - coming out

30. října 2015 v 16:54 | Petr |  Vzpomínám
Dnes jsem byl u zubaře. Ale to je jedno.
Při čištění zubů mě ségra začala česat a nutit mi naušnice. Odmítl jsem.
"Eli, ty jsi transka?" Zeptala se mě.
"No, jo." Kartáček v puse.
"Co?"
"Jo," nemůžu se na ní podívat.
"Hele, to je v pohodě, já jsem vyrůstala v jiný době. Nic proti tomu nemám. Nejsi první ani poslední."
Prostě skvělý pocit, když to ví. Úžasný.
Myslím, že to tušila už dřív. Třeba předevčírem, když jsme se vraceli z procházky, měla narážky na to, že jsem kluk.
I jeden bývalý spolužák to o mě říkal. Je to tak vidět? Nevím.
Nejvíc se ale bojím rodičů.

„Islámský" stát

25. října 2015 v 16:43 | Petr |  Prostě ostatní věci
Sorry, že s tím otravuju, ale musel jsem se k tomu prostě vyjádřit.
O tomhle jsem přemýšlel velmi dlouho. Nechápal jsem, jak někdo může pro Boha zabíjet. A pak jsem pochopil. Není to pro Boha, není to pro rodnou zemi, je to pro krveprolití.
Ano, ti lidé zabíjejí proto, že chtějí, mají z toho peníze, jsou k tomu donuceni, nebo si opravdu myslí, že to dělají pro Alláha a že to Alláh chce. Nechce. Vlastně pro mě neexistuje. Ale to je fuk.
Jde mi o to, že si někteří lidé řekli, že chtějí zabíjet, přesvědčili lid a naverbovali armádu, řekli jim, že je Alláh povolal a oni se začali s bombami vrhat do davu a samopalem střílet do lidí.
Tuhle organizaci museli budovat desítky let, sehnat peníze, zbraně a drogy (a chlast a vše co lidi to donutí udělat). A za pomoci peněz, vydírání a únosů, pokřivené idealogie a schovávání za náboženství donutit miliony lidí, aby za ně bojovali a obětovali nejen své životy, ale i životy příbuzných a známích.
Členové Islámského státu jsou různí. Náboženští fanatici, sadisté, vydíraní lidé, nebo šílenci. Nebo někdo, kdo má strach z toho, aby jej nezabili.
Islám je jen zástěrka, nebojují za něj, bojují za smrt a krutost.

Než jsem si to přiznal...

24. října 2015 v 19:35 | Petr |  Vzpomínám
To, že jsem muž, jsem věděl už hrozně dávno. Ale k tomu, než jsem si to uvědomil a připustil si to, vedla dlouhá a poněkud zvláštní cesta.
Když jsem byl v kině na Harry Potterovi a Relikvii smrti část 2. dojala mě Fredova smrt. Bylo mi asi dvanáct a já si od té doby představoval, že Fred a George jsou spolu, nejen jako dvojčata, ale jako Milenci??. Nevím jak přesně to nazvat.
Potom jsem četl Vapmýrskou Akademii, chtěl jsem být hlavní hrdinka a vysnil si, že s Dimitriem máme tři děti. Postupně se ty děti začaly vytrácet, až zbyli jen on a ona.
Potom jsem začal snít, že jsem jako Eliška v nějakém divném domě uzavřena s celou svou bývalou třídou. Někdy s cizími lidmi, někdy sám.
Jenže po nějaké době jsem tam byl jako Eliška předělaný na Petra, proti její vůli. A potom si říkám, proč? Vždyť to je to, co jsem vždy chtěl. Vždy. Tak proč se tomu bránit. Poté tam Eliška už nebyla, v to domě s cizími lidmi byl prostě Petr a měl se rád, tak jako nikdy předtím.
Zase se mi zdál takový sen, až jsem se najednou probudil. Začal jsem strašně plakat, moc. Potom mi to došlo. Žádná dívka jménem Eliška.
Já jsem Petr!

...mám tento blog

21. října 2015 v 15:41 | Petr |  Téma týdne
1. Potřebuju se vypsat
2. Potřebuju, aby mě někdo bral takového, jaký jsem
3. Potřebuju mluvit sám za sebe
4. Potřebuju pomyslnou facku
5. Potřebuju být sám sebou
6. Potřebuju se vyjádřit bez cenzury
7. Potřebuju se chápat
8. Potřebuju podporu
9. Potřebuju odezvu
10. Potřebuju svobodu
11. Potřebuju se vyplakat Plačící Chlapy nepláčou!

Coming out

21. října 2015 v 15:34 | Petr |  Vzpomínám
Páni. Dneska se mi stalo něco, čemu nemůžu uvěřit.
Šli jsme s holkama z oběda a bavili se o tom, proč nechceme mít děti. A já to prostě řekl, řekl jsem to i když jsem nechtěl.
Řekl jsem, že si nepředstavuju svůj život, jako vztah muže a ženy. Definice mé přestavě o životě a vztahu byla chlap s chlapem. Několikrát jsem to musel zopakovat, než to holkám došlo. Došlo jim, proč chci krátké vlasy, proč nenosim naušnice a nemaluju se.
A myslím, že to vzaly (snad) dobře.
Muj bože! Taková úleva! Říct, že chceš být jseš vlastně chlap! Protože já jím nechci být, já jím jsem!

Schopnost, nebo prokletí? U mě to druhé

10. října 2015 v 20:32 | Petr |  Téma týdne
Dlouho jsem nic nenapsal, škola no.
Schopnost lišit se...
Fajn schopnost, když jí nemáte jako prokletí. Třeba jako já. Já jsem Trans. A ne, tato "schopnost" opravdu není fajn. Není to schopnost, je to z*u*v*n*j život!
Ano, liším se. Od holek ze třídy se liším například tím, že se nemaluju. A holky s tím měly na základce problém. "Žádnýmu klukovy se nebudeš líbit." Jenže kluci měli moje malování u stejný p*dele jako měli mě.
Ano chtěl bych se líbit klukům, chtěl bych je vzrušovat. Chtěl bych je milovat a chtěl bych, aby oni milovali mě. Ale chci, aby mě milovali jako muže, jako homosexuálního partnera, ne partnerku.
Ano, liším se a to dost.
No a co?