"Nenávidíte-li mě, těší mne to stejně, jako byste mě milovali, neboť je to důkaz toho, že nejsem lhostejný vašemu srdci."
Theódore De Banville

Transexualita - trápení s velkým T

13. srpna 2015 v 17:04 | Eliška/Petr |  Téma týdne
Když jsem si přečetl téma týdne, hned mi bylo jasné o čem budu psát. Vlastně to není tak trápení, jako strašné prokletí.
Jsem u vyhoření. Nenávidím se. Nevím jak pokračovat.
Nedokážu si představit vztah muže a ženy. Přitom v mém okolí je jich plno. Dokážu si představit pouze dva muže. Jinak nic. Já nevím, je to zvláštní. Kdyby se někdo dozvěděl, že holka touží po vztahu dvou gayů, ťukal by si na hlavu.
O to tady jde. Ač je mé tělo ženské, duše se trápí, řve, bojuje. Musel jsem utlumit city i emoce, abych se neprozradil. A hlavně, aby mě to nepoložilo.
Najednou mi to začlo vše docházet, vše. Proč jsem takový, jaký jsem. A proč jsem se uzavřel do sebe, s nikým se nebavil a zařadil na neutrál. Kde to šlo, žeskou roli jsem ze svého života vytlačil. Jenže okolí na ni klade převeliký důraz a já se nemohu bránit.
Mám problémy s pamětí, vnímáním. Jak tělo bez duše, řekl by básník.
Všechno mě neuvěřitelně vytáčí i když jde o nevinnosti. Jde hlavně o zdůrazňování a připomínání mé ženskosti. Nedokážu u ničeho vydržet, nenávidím pohledy na sobě, zvuky.
Nenávidím čistě ženské záležitosti, holení je mi odporné a trhat obočí? Odměnou je rána pěstí.
Nechápu, co se děje a přitom je mi to tak jasné, jak jen může být.
Proč já?
Mám spoustu otázek, které nejspíš zůstanou bez odpovědí. Jak já ten život nenávidím, k čemu vůbec je?
Místo lásky cítím povinnost milovat.
Nemůžu spát, jsem pořád unavený. Neschopen ničeho.
Možná je to zmatené, ale tento můj vnitřní démon je taková mrcha, že neexistuje řešení.
Tedy existuje, ale to rodině nesmím udělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 oonamagritte oonamagritte | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 18:10 | Reagovat

Proč to nesmíš rodině udělat?
Napadlo tě, zeptat se sám sebe: A sobě tohle můžeš udělat?
Záleží ti víc na rodině, na názorech ostatních nebo na sobě? Mělo by ti záležet hlavně na Tobě.

Jistě, není to lehký být sám sebou, taky o tom vím své :)
Ale věř, že by ty reakce byly negativní pouze proto, že jsme vychovávani určitým stylem jako ovce, a kdo jakkoli vybočuje ze stáda, toho se bojí.

Popřemýšlej nad tím :)
Btw. nevím jestli znáš knížku od Irvinga-v jedné osobě.
Tu knížku miluju. Našla jsem v ní spousty teorií, a svým způsobem mi hodně pomohla.

2 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 18:36 | Reagovat

Všechno má svůj čas. Nevím, jaké poměry a názory panují ve tvé rodině. Takže nemůžu říct, jestli je lepší to v sobě dusit, abys předešel ještě většímu nátlaku okolí, anebo jít s pravdou ven a čekat minimálně pochopení, když už ne rovnou podporu.
Věř tomu, že časem se jednak může změnit tvůj postoj k sobě a svému chování (nemyslím tím, že se začneš ve svém těle cítit jako holka, ale že se přestaneš "ukrývat" a bude ti jedno, co si kdo myslí). Dnešní doba je celkem benevolentní.
Já osobně teda nedokážu dost dobře pochopit, jak někdo může mít rád stejné pohlaví anebo se naopak ve svém těle cítit špatně. Pro mě to není přirozené. Ale na druhou stranu chápu, že to tak prostě je a nic proti takovým lidem nemám. Každopádně držím palce, ať se tvůj život brzo obrátí k lepšímu :)

3 Eliška/Petr Eliška/Petr | Web | 13. srpna 2015 v 19:17 | Reagovat

[2]: Díky.

[1]: Nemůžu, protože znám jejich názor na tyhle věci. Když byla v televizi žena, která se narodila jako muž, ale začala si žít po svém, koukali jak vyvoraný myši. Prý "Byl to chlap a je z něj ženská, můj Bože!".
Tu knihu má moje sestra, půjčím si jí a přečtu. Díky.

4 Dlažební Kostka Dlažební Kostka | Web | 13. srpna 2015 v 19:42 | Reagovat

Ahoj! Fajně píšeš. Třeba ta věta s básníkem byla fajn. Hodně štěstí nejen v psaní!

5 oonamagritte oonamagritte | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 22:49 | Reagovat

Já vím, na jednu stranu chápu i je. Pro spoustu lidí je těžký přijmout cokoli, co vybočuje z řady. Ale možná, by si pak zvykli. Nevím. Nebo to můžeš nechat tak nějak volně plynout, a ono se to časem posere samo. Jak se říká.

6 Eliška/Petr Eliška/Petr | 14. srpna 2015 v 9:56 | Reagovat

[4]: Díky

[5]: Já je taky chápu, proto musím být opatrný. Jestli by si zvykli? Těžko říct. Nechat to plynout bude asi jediné řešení. Díky.

7 Fibian Fibian | Web | 22. září 2015 v 16:43 | Reagovat

Poslyš, v profilu jsem si přečetla, že je ti 15 let, takže chápu, že tohle musí být neuvěřitelně těžká situace pro někoho tak mladýho. Nicméně tím, jak píšeš, na mě působíš dospěle, což mi přijde logické, protože lidé, co si uvědomí, že jsou "jiní" dospějí rychleji, protože nemají čas řešit prkotiny jako jejich bezstarostní vrstevníci.
I když je to hrozně, hrozně těžký (to si opravdu nedokážu představit), tak tě prosím, aby jsi vyhledal odborníka, který ti pomůže. Určitě ses už díval na nějaká youtube videa nebo četl blogy, kde vyprávějí své příběhy lidé, kteří se narodili tak jako ty a já věřím, že většina z nich mluví o tom, jak to sdělili rodičům a že je to přijali, i když to pro ně bylo těžké. Tvoji rodiče tě mají rádi a určitě chtějí, abys byl šťastnej, tak to musí pochopit. Třeba to nepochopí hned, protože tomu nerozumí (podle toho, co píšeš), ale jsi jejich dítě, tak to musí přijmout.
Vyhledej nějakého odborníka, mluv s lidmi, co jsou ve stejné situaci. Udělej to pro sebe prosím, prodlužovat trápení, když existuje možnost být tím, kým chceš, nemá smysl.

8 Petr Petr | 22. října 2015 v 15:52 | Reagovat

[7]: Moc děkuju! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama