"Nenávidíte-li mě, těší mne to stejně, jako byste mě milovali, neboť je to důkaz toho, že nejsem lhostejný vašemu srdci."
Theódore De Banville

Sebezapření

12. srpna 2015 v 13:00 | Eliška/Petr |  Vzpomínám
Jak jsem předešle napsal, uvědomil jsem si, že jsem holka kluk. A to s sebou přineslo jisté útrapy, protože jsem pohlaví ženského.

Když se spolužačky začaly malovat, začala jsem také. Chtěla jsem zapadnout. Malovala jsem se saáma, nebo jsem poprosila sestru. Což bylo ještě horší. Necítila jsem se příjemně. Připadala jsem si jako zrůda. Zkoušela jsem nosit šaty, nebo sukni, ale nešlo mi to. Něco mi v tom bránilo, něco ve mě.
Když mi začaly růst prsa, styděla jsem se. Moc. Sestra, mamka a ostatní ženy a dívky je měly, ale já je nechtěla. Styděla jsem se při vybírání první podprsenky a stydím se do dnes. V ženském oddělení si připadám jako absolutní cvok.
Kupovala jsem si Bravíčko, protože jsem ho jako holka prostě musela mít. Oblékala jsem se jako holka a oblékám do teď, jenže dřív jsem si vybírala to vyloženě dívčí.
Chodila jsem s holkami ven. Po obchodech. Málem mě kleplo! Dívčí hry jsem neměla moc v oblibě. Co bych dřív bývala dala za to, abych si mohla hrát na pískovišti.
Nosila jsem naušnice a různé "ozdoby" z Bravíčka. To bylo hrozné, nepřirozené.
Lakovala jsem si nehty. Neuměla jsem to. A ani nechtěla, jen to dělaly všechny holky.
Holila se a holím, trhala oboči. A proč? Protože jsem přece holka!

A to všechno kvůli tomu mezi nohama.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Píšeš si deník?

Ano, píšu 28.6% (2)
Někdy 28.6% (2)
Ne, nemám čas 14.3% (1)
Je to zbytečné 28.6% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama