"Nenávidíte-li mě, těší mne to stejně, jako byste mě milovali, neboť je to důkaz toho, že nejsem lhostejný vašemu srdci."
Theódore De Banville

Emoční teror

3. srpna 2015 v 10:45 | Eliška/Petr |  Téma týdne
Emoce.
Já sám je nemám moc v oblibě. Proč? Protože se ode mne, jakožto od dívky očekává, že je budu dávat plně najevo. Nebudu! Já se vám na to můžu vys**t!
Ano, tohle byly emoce. Vzteku.
Já to mám s emocemi následovně - radost spíše neprojevuji, vztek projevuji jen, když vybuchnu. Prý jsem citově chudý. Nejspíš mají pravdu. Jenže já si myslím, že přilišné odhalování emocí dělá člověka zranitelného.
Já svou radost projevuji tím, že jsem v klidu. Často člověk nepozná, jak se cítím. A to jsem velmi citlivý. Jsem melancholik a hodně mi záleží na tom, co si o mě ostatní myslí. Jenže své emoce nedávám najevo, takže urážky po kratčí, či delší době každého omrzí.
Nemám rád lidi, kteří svými emocemi obtěžují. Tomu se říká emoční teror.
Emoce jsou soukromou záležitostí každého z nás, ne věcí, která by měla být známa celé ulici, či vesnici.
Vím, jak je lehké nechat se unést emocemi. Je to až moc lehké na to, abychom se tomu dokázali ubránit, ale jde to. Já jsem se kolikrát řídil podle aktuálních emocí a zle se mi to oplatilo, proto se svého mozku ptám, dát na emoce, nebo ne?
Například jsem zvažoval svůj coming out. Chtěl jsem všem říct, že holka být nechci, co nechci, nejsem! Řekl jsem, to vždy, když jsem se svýjel v menstruačních bolestech, nikdo to nebral jako sebevyjádření.
Zatím si to nechávám pro sebe a mou jedinou útěchou je vědomí puberty, která s sebou přináší různé věci a já jen doufám, že to je jen vlivem hormonů, které moje tělo sotva zvládá.
Takže mějte své emoce, ale řiďte se předně rozumem a zkušenostmi, a emoce si nechejte na konec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cerny-svetr-na-strese cerny-svetr-na-strese | 3. srpna 2015 v 12:42 | Reagovat

*Svíjel
Jinak s článkem trochu souhlasím a trochu ne. Je potřeba dávat emoce najevo, ale jen v situacích, jež nemohou mít za následek nějaký zásah do tvé budoucnosti. Zkrátka, když se nic neděje, ukaž je.

2 oonamagritte oonamagritte | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 12:58 | Reagovat

musím souhlasit :)
Je to lepší, nedávat emoce najevo. Málokdo ti potom ublíží.

3 Eliška/Petr Eliška/Petr | 3. srpna 2015 v 17:07 | Reagovat

Díky za komentáře. Moje emoce jsou málokdy radostné, většinou jsou pesimistické, proto jimi neobtěžuji.

4 Sugr Sugr | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 20:16 | Reagovat

Pěkně napsané. Ještě horší je emoční vydírání!:-(

5 Sugr Sugr | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 20:16 | Reagovat

[3]: Ony i positivní emoce dokáží lidem lézt na nervy,skoro víc, než ty pesimistické, neboj!:-)

6 Eliška/Petr Eliška/Petr | 4. srpna 2015 v 10:42 | Reagovat

[5]: Díky, emoční vydírání znám moc dobře. A s těmi pozitivními emocemi máš pravdu.

7 Angel Angel | E-mail | Web | 5. srpna 2015 v 0:27 | Reagovat

Tím, že člověk svoje emoce dusí v sobě, jimi možná "neobtěžuje" okolí, ale ve výsledku ubližuje sám sobě. V dnešní době jsou emoce čím dál tím méně žádané a ve společnosti se tak trochu začíná vytrácet lidskost. Jsem zastáncem takové střední cesty, kdy by člověk měl rozlišit, kdy projevovat emoce je nevhodné (třeba smát se na pohřbu většinou není úplně ideální) a kdy naopak vhodné. Každopádně bychom je v sobě neměli dusit, ale vždycky se snažit je zpracovat.
A to, že někoho emoce druhých obtěžují, je spíš o tom, že dotyčnému chybí empatie. Neříkám, že mezi námi nejsou ti, kteří se snaží hranými emocemi ovládat druhé, ale takových nadaných herců zase tolik není.

8 Eliška/Petr Eliška/Petr | 5. srpna 2015 v 9:23 | Reagovat

[7]: Jde spíš o to, že když mám dobrou náladu, někomu to nevadí a někdo se na**re. A když mám špatnou tak to někoho taky na**re a někoho nade vše potěší.

9 napissvujpribeh napissvujpribeh | 5. srpna 2015 v 10:40 | Reagovat

já sama jsem extrémně náladová osoba, kvůli šikaně z dětství připomínám chodící bombu, když už je toho moc, prostě vybuchnu a na pár týdnů mám klid, pak zase začne "tikat" odpočet k výbuchu
puberta je na emoce tak šílená, každou chvíli je to jinak... jsem v pohodě, šťastná a najednou prostě někdo něco řekne a já se naštvu nebo mě to rozbrečí, pubertu bych ze svého života vyškrkla a šla bych dál bez ní
já sama obvykle s emocemi bojuji, protože to střídání nálad člověka úplně zničí...
jen pár lidí ví, jak se zrovna cítím a proč a takové věci, málokdo skutečně pozná, jak se cítím, občas v tom mám zmatek i já a jedině doufám, že se toho časem zbavím...

10 Eliška/Petr Eliška/Petr | Web | 5. srpna 2015 v 17:27 | Reagovat

[9]: Jo, puberta je mrcha.

11 Dlažební Kostka Dlažební Kostka | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 18:28 | Reagovat

Jo, známe. Celkem by se hodilo odstranit pláč nebo se umět přetvařovat. Když brečím jsem naštvaná. V opačném případě by létaly židle.

12 Eliška/Petr Eliška/Petr | 14. srpna 2015 v 10:08 | Reagovat

[11]: Mám to stejně, ale ovládat jsem se naučil. Je to těžké a někdy vybuchnu, chce to trénink.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama