"Nenávidíte-li mě, těší mne to stejně, jako byste mě milovali, neboť je to důkaz toho, že nejsem lhostejný vašemu srdci."
Theódore De Banville

Srpen 2015

Krátké vlasy? Prý jak čurák - mám hodnou sestřičku

23. srpna 2015 v 21:15 | Eliška/Petr |  Vzpomínám
Než půjdu do školi, půjdu k holiči. Mám vlasy po ramena a nenávidím je. Jednou jsem si je nechal úplně ostříhat a vyslechl si od sestry spoustu nadávek a zesměšnění.
Jenže jsem se rozhodl, že to udělám zase. A zase jsem si toho vyslechl. Že budu vypadat, jak stará bába. Že se se mnou nikdo kvůli tomu nebude bavit, že si vlasy mám nechat narůst atd. atd.
Přemlouvala mě, abych to nedělal. Jenže já nechci ty hnusné vlasy! Nechci je! Všichni mi řkají, že to je moje věc, že to jsou moje vlasy a mé rozhodnutí. Dneska se mě ptala na to, jak se nechám ostříhat, řekl jsem jí pravdu. "Budeš vypadat jak čurák." Fajn? Ona vypadá jako kráva skřížená se slepicí, a beru jí to snad?
Jenže to není všechno. Nutí mě do malování, vytrhávání obočí, nošení šatů či sukní a holení se. Když to prý nebudu dělat, tak nebudu mít kamarády a kluci si o mě neopřou ani kolo.
Nejlepší je, že mi říká, že jsem rasista, xenofob a feminstka. Jiné rasy mi nevadí, něčeho cizího a nepoznaného se bojím, ale překonám to a feministka? To vážně ne.
Nejlepší je, že ona pořád do něčeho mluví, chce aby bylo vše podle ní.
Nadává mi jaký jsem bordelář a nic nedělám. Jenže slyším rodiče, jak si stěžují na to, že po víkendu není umyté nádobí, televice v síti, nedojedené, neuklizené a hlavně zkašené jídlo. Po letech si vytřídila skříň a její věci se válý v kuchyni a ona si to není schopná uklidit. Oblečení moc nepřekáží, tak rodiče úklid nechají na ní.
Na notebook se jí rozbila nabíječka a má v p**eli baterku, tak si musí nabíjet furt. S mojí nabíječkou. Strašně jí vadí, když jí potřebuju.
Sestra je o pár let starší než já. Asi si myslí, že má navrh. Často mi řečmi ubližuje a nejhorší je, že ze mě udělá vola, co se pokaždé nasere. Vždycky z toho vyjdu jako špatný já.
Je jí jedno, že ubližuje, má z toho srandu a nechápe, že to někoho může ranit. Asi jí začínám nenávidět.

Jsem ten, kým nemůžu nikdy být

23. srpna 2015 v 13:00 | Eliška/Petr |  Vzpomínám
Vzpomínám si na to, jak jsem šel životem. Věděl jsem, kdo jsem, nebo to přinejmenším tušil. Jenže jsem se to snažil překonat, nejde to.

Narodila jsem se jako holka a všichni se tak ke mě chovali. Kupovali mi dívčí věci a já se snažia přizpůsobit. Nosila jsem dívčí věci, hrála si s dívčími hračkami. Chtěla jsem být jako ony, ale nebyla jsem, nemohla být.

Jeden den jsem se s vypětím sil namalovala a druhý den jsem nechtěla ty věci ani vidět. Jeden den jsem si udělala culíka a dala si do vlasů velmi nepohodlnou čelenku. Hned po příchodu ze školy jsem si jí vyrvala z hlavy i s chomáčem vlasů a letěla pryč. Mimo dům nevyjdu bez podprsenky, i když mi ta prsa opticky zvětšuje. A to je pro mne trapné.
Matlala jsem si na ksicht různé přípravky proti akné, snažila se být jako ostatní holky. Připadala jsem si škaredá, nepřirozená a uzavřela jsem se do sebe.
Jenže přirozenosti se nedá utéct, ani já neutekla. Přestala jsem s tou hloupou přetvářkou, přestala vymýšlet kraviny, které mě měly "předělat" na tu holku, kterou jsem měla správně být.
Začala jsem nosit dívčí oblečení, které bylo parodií na to chlapecké.
Ze začátku deváté třídy jsem si koupila košili, dámskou. Byla sice dámská, ale ten pocit byl nepopsatelný. O krok jsem se přiblížila k tomu, abych byla takováý jakáý jsem měla být od narození.

Já chci ven!

20. srpna 2015 v 13:00 | Eliška/Petr
V předchozím článku ve svém "deníku" jsem psal o tom, jak jsem se snažil přizpůsobit. Jenže i to mělo svá úskalí a já přestal předstírat dívčí zájmy. Začal jsem ustupovat své přirozenosti a dával jí čím dál větší přednost.

Když jsem byla asi ve druhé třídě, ostříhala jsem si vlasy na krátko. Postupně asi od šesté třídy jsem přestala nosit sukně a šaty. Od sedmé jsem se přestala malovat a dělat si různé účesy. Začala jsem nosit dívčí mikiny v šedých a tmavě fialových bavách. Začala jsem nosit "klokaní kapsy". Na sobě jsem snesla jen rifle, vyjímečně kraťasy.
Kozačky jsem neměla ráda, ale těch jsem se ještě nezbavila.
Nevím od jaké doby jsem přestala nosit naušnice a další blbosti. Věci do vlasů mi vždy lezly krkem.
Přestala jsem se úplně dívat na pohádky, kde je muž mužem a žena ženou, a nejde to jinak. Začala jsem se dívat na horory, krimi a psycho, ve kterých jsem hledala náznak toho, co jsem.
Začala jsem hledat vše možné o gayích, protože mě vzrušovali a já si dokázala (a dokážu) představit jen život s mužem, ale jako muž.
Dřív jsem se holila více méně pravidelně, ale postupem času jen, když jsem věděla, že mi na nohy někdo uvidí. (převlékání při těláku se nepočítá).
Byla jsem ráda, že to rodiče neřeší a nekupují mi šminky a všemožné cetky.

Ano, postupně jsem se začal dostávat z vlivu toho, slovo vagína mi trhá uši.

Jak "má vypadat" holka? Aneb 6 věcí, které nesnáším 3.díl

18. srpna 2015 v 13:00 | Eliška/Petr |  Prostě ostatní věci
Na tohle téma bych mohl psát do nekonečna a proto tu mám další pokračování, které mluví o dívčích klišé. Dalších šest věcí, které by "měla" dívka "splňovat", aby byla "opravdovou" dívkou.

13. Čím větší prsa, tím větší ženská
Tomuhle se směju. Cha chá! Že každá žena chce mega balóny? Já mám nepatrná prsa velikosti A a byl bych rád, kdybych je vůbec nemusel mít.
Často si představuji svůj plochý hrudník.
Obrovská prsa způsobují problémy se zády a není na to hezký pohled.

14. Boty, botky, botičky
Jsou ženy, které jsou schopné svou výplatu prošustrovat za boty.
Některé ženy (i muži) musí mít na každou příležitost určité boty.
Někdo má šestery lodičky, troje žabky a já nevím co všechno. Já mám jedny tenisky, jedny sandále a jedny žabky. A jsem spokojený.

15. Každý den, jiné oblečení
Ne, to není tak jednoduché. Není moc lidí, kteří by měli peníze na to, aby si k jedné příležitosti koupili něco, co můžou zahodit. Nechápu, jak někdo může mít každý den úplně jiné oblečení.
Já si měním oblečení jednou týdně a stačí mi to. Pokud není špinavé, jasně.

16. Máme rády balet
Ne, já ho nemám rád. Nevím proč, ale nijak mne balet neoslovil. Vlasně jsem nepřišel na chuť žádnému tanci.
Neumím si představit, že bych někde na pódiu dělal provazy, rúzné otočky a prostě tam blbnul.

17. Barvení vlasů povoleno povinností
Hodně lidí se mě ptalo, jestli si barvím vlasy sám, nebo si nechávám barvit.
Můj Bože! Já v životě neměl ani melír, natož barvu. Nebarvím se a ani mě nikdo nebarví! Mám rád svou přirozenou tmavou blond.

18. Kamarádky a "kamarádky"
Tohle nesnáším. Už jsem od hodně lidí slyšel, že KAŽDÁ holka má jednu BFF. Jak já to pojmenování nesnáším. A další, které má jen tak.
Že prý žádná holka nezradí svou BFF. O5 protáčím oči. A ostatní holky z "party" s ní ráda zdrbne.

Nemyslet na transexualitu? Kéž by...

17. srpna 2015 v 11:23 | Eliška/Petr |  Téma týdne
Všichny transexuálové ví, že vyrovnat se se svou transexualitou není lehké. Nebylo a nebude. Vyrovnat se s něčím, o čem víme že nám přinese jen problémy ve společnosti a zničí spoustu vztahů je velmi těžké.
Ale nejde o to, že ničí naše vztahy, ale hlavně, že ničí nás. Pořád na to musíme myslet. (Lidi, kteří tím netrpí, neví jaké mají štěstí. Neuvědomují si ho a měli by za něj být vděční.) Myslet na to, že kdybychom se narodili s mozkem odpovídajícímu našemu tělu a jeho pohlaví. Jaké by to bylo? Určitě krásné. Ať muž nebo žena. To je fuk, ale bylo by to správné a my bychom se netrápili.
Nemůžeme na to přestat myslet, nemůžeme, to prostě nejde.
Je to jako bludný kruh. Jsme si toho vědomi, vyčítáme si to, zatracujeme to, zakopáme to, ono to leze ven, potlačujeme to, znovu to vyleze na povrch, nechceme si to připustit, uvědomíme si pravdu, jsme si toho vědomi, vyčítáme si to, atd. atd. pořád do kola.
Jak na to nemyslet? Jak nemyslet na to, že jsme tu špatně? Jak nemyslet na to, že je něco jinak?
Být transexuálem není nic moc. Spousta lidí tento účel neunese a spáchá sebevraždu. Je to nepopsatelné, nelze to vysvětlit, kdo není transexuál, nepochopí to.
Lidé si myslí, že jsme úchyláci. Proč? My přece nemůžeme za to, že se hormony zbláznily a dali nám tělo neodpovídající našemu mozku. Za to my přece nemůžeme. A že bychom to měli v sobě potlačit a přispůsobit se? To se lehko řekne.
Pravda je, že jsem to zkoušel a zkoušel to každý transexuál, ale ono to prostě nejde. Tím, že v sobě potlačujeme muže (ženu) je nám ještě hůř. A čím víc to zabíjíme, tím víc to zabíjí nás.
Takže nevím, co bych dodal. Jen to, že my si své pocity postupně začneme uvědomovat, ale nedokážeme je zformulovat. Tedy já ne. Možná je to tím, že je to celkem nedávno, co jsem si začal uvědomovat a začal o tom přemýšlet. Některé věci jsou mi z tohoto světa skryté za těžkými dveřmi plnýma slz a já nevím, jak je otevřít a zda vůbec chci.

Jak "má vypadat" holka? Aneb 6 věcí, které nesnáším 2.díl

15. srpna 2015 v 13:00 | Eliška/Petr |  Prostě ostatní věci
Další stereotypy o holkách se kterými se potýkám i já.

7. Vlasy až k zadku
Nemám rád dlouhé vlasy. Jednou jsem si je nechal ostříhat, jenže jsem z toho nevyvázl dobře. Posměch spolužáků a přemlouvání rodičů, abych to nedělal.
Neměl jsem je až k zadku, ale pod prsa. Byly otravné, špatně se česaly a ještě hůř myly.
Rád bych si nechal ostříhat vlasy znovu, ale nevím jak mě na střední škole přijmou.

8. Kabelka - nejlepší kamarádka
Tohle nechápu. Nemám rád tašky přes rameno, natož kabelky. Nechápu, jak se v ní někdo může vyznat.
Šminky nepoužívám, Bravíčko nečtu a na další věci se mi v pohodě vejdou kapsy.
Přijde mi to strašně nepřirozené, když mi dá mamka svou kabelku, protože jí potřebuje podržet. Připadám si jak blbec, který ani neví, jak jí má držet.

9. Vysoké podpatky
Né, to raději ne. Ještě se nechci zabít.
Vůbec na tom neumím chodit a přijdou mi strašně nepřirozené. Ani boty na klínku (nebo jak se tomu říká) mi nevyhovují. Staré dobré tenisky.

10. Všechny milují drby
Nejspíš budou tou vyjímkou potvrzující pravidlo. Nesnáším pomlouvání a nafukování obyčejných věcí do zrůdných verzí a podob.
Když se mé spolužačky do někoho pustily, já obracel oči. Co je na tom tak baví? Snad ne to, že můžou někomu udělat zle za jeho zády. Ten člověk může být následně nařčen z nepravdivých věcí, které mu můžou uškodil.

11. Hry jen pro dámy
Barbie, panenky a hry na modelky. Nic jiného snad nebylo povoleno.
Já mám rád barbie, to je pravda. S těmi jsem si rád hrál. Jenže jsem si hrál se zvířátky a rád bych stavěl na pískovišti, nebo z lega, ale tyto dvě věci pro mne jako pro dívku bohužel nebyly přístupné.
Holky si rády hrály na modelky, ale mě se to nelíbilo, nechtěl jsem.

12. Nákupy!
Ach, jak já bych to nějraději zakázal!
"Koukni na tyhle šaty, jsou krásné!" "Líbí se ti tohle tričko, Eli? Vyskoušej si ho!" "To ti prostě musím koupit, je to tak roztomilé a sluší ti to."
Zakrývám si uší a snažím se přehlušit tato slova svým zoufalým řevem.
Když se řekne, že si musím něco koupit, protestuji. Nenávidím nákupy.
I když bych si měl koupit klučičí věci, protože v těch dívčích si připadám jak blb.

Transexualita - trápení s velkým T

13. srpna 2015 v 17:04 | Eliška/Petr |  Téma týdne
Když jsem si přečetl téma týdne, hned mi bylo jasné o čem budu psát. Vlastně to není tak trápení, jako strašné prokletí.
Jsem u vyhoření. Nenávidím se. Nevím jak pokračovat.
Nedokážu si představit vztah muže a ženy. Přitom v mém okolí je jich plno. Dokážu si představit pouze dva muže. Jinak nic. Já nevím, je to zvláštní. Kdyby se někdo dozvěděl, že holka touží po vztahu dvou gayů, ťukal by si na hlavu.
O to tady jde. Ač je mé tělo ženské, duše se trápí, řve, bojuje. Musel jsem utlumit city i emoce, abych se neprozradil. A hlavně, aby mě to nepoložilo.
Najednou mi to začlo vše docházet, vše. Proč jsem takový, jaký jsem. A proč jsem se uzavřel do sebe, s nikým se nebavil a zařadil na neutrál. Kde to šlo, žeskou roli jsem ze svého života vytlačil. Jenže okolí na ni klade převeliký důraz a já se nemohu bránit.
Mám problémy s pamětí, vnímáním. Jak tělo bez duše, řekl by básník.
Všechno mě neuvěřitelně vytáčí i když jde o nevinnosti. Jde hlavně o zdůrazňování a připomínání mé ženskosti. Nedokážu u ničeho vydržet, nenávidím pohledy na sobě, zvuky.
Nenávidím čistě ženské záležitosti, holení je mi odporné a trhat obočí? Odměnou je rána pěstí.
Nechápu, co se děje a přitom je mi to tak jasné, jak jen může být.
Proč já?
Mám spoustu otázek, které nejspíš zůstanou bez odpovědí. Jak já ten život nenávidím, k čemu vůbec je?
Místo lásky cítím povinnost milovat.
Nemůžu spát, jsem pořád unavený. Neschopen ničeho.
Možná je to zmatené, ale tento můj vnitřní démon je taková mrcha, že neexistuje řešení.
Tedy existuje, ale to rodině nesmím udělat.

Sebezapření

12. srpna 2015 v 13:00 | Eliška/Petr |  Vzpomínám
Jak jsem předešle napsal, uvědomil jsem si, že jsem holka kluk. A to s sebou přineslo jisté útrapy, protože jsem pohlaví ženského.

Když se spolužačky začaly malovat, začala jsem také. Chtěla jsem zapadnout. Malovala jsem se saáma, nebo jsem poprosila sestru. Což bylo ještě horší. Necítila jsem se příjemně. Připadala jsem si jako zrůda. Zkoušela jsem nosit šaty, nebo sukni, ale nešlo mi to. Něco mi v tom bránilo, něco ve mě.
Když mi začaly růst prsa, styděla jsem se. Moc. Sestra, mamka a ostatní ženy a dívky je měly, ale já je nechtěla. Styděla jsem se při vybírání první podprsenky a stydím se do dnes. V ženském oddělení si připadám jako absolutní cvok.
Kupovala jsem si Bravíčko, protože jsem ho jako holka prostě musela mít. Oblékala jsem se jako holka a oblékám do teď, jenže dřív jsem si vybírala to vyloženě dívčí.
Chodila jsem s holkami ven. Po obchodech. Málem mě kleplo! Dívčí hry jsem neměla moc v oblibě. Co bych dřív bývala dala za to, abych si mohla hrát na pískovišti.
Nosila jsem naušnice a různé "ozdoby" z Bravíčka. To bylo hrozné, nepřirozené.
Lakovala jsem si nehty. Neuměla jsem to. A ani nechtěla, jen to dělaly všechny holky.
Holila se a holím, trhala oboči. A proč? Protože jsem přece holka!

A to všechno kvůli tomu mezi nohama.

Jak "má vypadat" holka? Aneb 6 věcí, které nesnáším 1.díl

9. srpna 2015 v 13:00 | Eliška/Petr |  Prostě ostatní věci
Jak má vypadat holka? Je několik stereotypů o tom, jak by měla vypadat "správná" holka. V prvním díle jsem vybral šest věcí, které mě vytočily. Na každé tvrzení, ale existuje i spousta důvodů proti, nějaké vám uvedu v tomto článku:

1. Chloupky dolů!
Hodně lidí si myslí, že každá dívka se musí holit. Nohy, podpaží, klín. Já se holím, ale jen z toho důvodu, abych nevypadal jako opice. Možná jste si už všimli, že já jsem vlastně chlapec uvězněný v dívčím těle. Kdybych byl kluk i tělesně, vykašlal bych se na to.
U lidí vítězí jedno mínění. Neoholené holky jsou jak z pravěku a zaslouží výsměch. Oholení kluci jsou gayové a zaslouží nejen výsměch, ale i výprask, aby se srovnali. A tak se ptám proč? Proč je to tak důležité? Přece na tom nezáleží! Nebo ano? Záleží na tom, jak, kdo a jestli používá žiletku?

2. "Dívčí" barvy
Spousta lidí žije s doměnkou, že KAŽDÁ dívka miluje růžovou, bílou, světle modrou, žlutou, červenou a světle zelenou. A že bytostně nesnáší černou, hnědou, šedou a tmavé odstíny zelené a modré.
Já mám rád šedou, černou, jakoukoli zelenou a modrou, bílou, červenou atd. Ale růžovou rád nemám. Možná je to proto, že mi moji rodiče koupili vždy pyžamo, či košili růžové barvy. Fuj tajksl!

3. KAŽDÁ holka se maluje
O tomto tématu jsem psal už v předchozím článku. Nelíbí se mi zmalované holky. Vlastně se mi vůbec nelíbí holky, ale to teď neřeším.
Jde mi o to, že si každý myslí, že tunou šminek udělá holce radost. Neudělá, mě tedy rozhodně ne.
Ne každá holka se maluje. Nikdo se nemusí malovat, pokud nechce. Nenávidím ty keci, které se mě snaží přesvědčit, abych se malovala.

4. Šaty, sukně - důležitá součást šatníku
Ne! Nenávidím šaty a sukně. Já raději volnější kalhoty.
Musel jsem si vzít šaty na sestřin maturák. Jak by mi bylo líp, kdybych si vzal kvádro.
Když jsme měli poslední den v deváté třídě, všichni nadávali, že jsem si nevzal šaty, jako všechny holky. Vzal jsem si košili a rifle, jako kluci. Překvapivě.

5. Šperky, šperky a zase šperky
Já nemám rád naušnice, řetízky, náramky, ani ty kraviny do vlasů. Obtěžují mě. Jenže si všichni myslí, že jako holka bych měl mít pokaždé nějakou tu cetku. Proč? Protože nám to nadiktovali "odborníci na módu" ? Nebo proto, že to má "každá" holka?
Ne díky, na to vážně nejsem.

6. Litr voňavky sem, litr parfému tam
Nenávidím stovky "voňavých" lahviček v regálech, nejen že mi voní všechny stejně, ještě se mi z nich dělá špatně.
Deodorand ano, to používám, jenže máma kupuje dámský a já ty jemné vůně moc nemusím. Mám raději silnější vůni, ne ostrou, ale výraznější, než jsou deodoranty pro ženy.

"Tag Liebster Award"

7. srpna 2015 v 11:17 | Eliška/Petr |  Prostě ostatní věci
Napíšete 11 faktů o sobě, odpovíte na 11 otázek, nominujete 11 blogerů a položíte jim 11 otázek.

11 faktů o mě:
1. Mé pravé jméno je Eliška
2. Mé vysněné je Petr
3. Jsem transexuál Female to Male
4. Je mi patnáct
5. Napsal jsem knihu
6. Nesnáším růžovou barvu
7. Miluju zvířata
8. Nesnášel jsem svou bývalou třídu
9. Jsem docela psycho
10. O mém "problému" nikdo neví
11. Jsem na kluky

Otázky a odpovědi:
1. Popíš tvoj blog jedným slovom.
- Transblog
2. Čo pre teba znamená rodina?
- Neumím si představit, že bych jí neměl, takže hodně.
3. Aké je tvoje vysnivané povolanie?
- Spisovatel
4. Z čoho máš strach?
- Z výšek
5. Akú vec nikdy viac neurobíš?
- Nenamaluju se, nevezmu si sukni, ani šaty.
6. Kto vie o tebe toho najviac?
- Asi setra. Myslím, že tuší, jak se věci mají.
7. Podarilo sa ti niekedy v škole zaspať?
- V devítce jsem měl co dělat, aby se to nestalo:D
8. Si rada že si začala blogovať?
- Ano, konečně můžu být sám sebou.
9. Čo ťa dokáže poriadne rozčúliť?
- Když se ke mě chovají, jak k holce.
10. Máš svoj vlastný štýl? Ak áno opíš ho :)
- Mám, ale to se těžko popisuje. Něco mezi dívčím a chlapeckým.
11. Využi túto "otázku" ako chceš.
- Děkuji Zuzaně, která mě nominovala do tohodle tagu - www.zosvetaslavy.blog.cz

Nominované blogy:
http://t-h-e--s-i-m-s-2.blog.cz/ http://angel.blog.cz/ http://kreperat.blog.cz/ http://oonamagritte.blog.cz/
http://sugarless.blog.cz/ http://lazyday.blog.cz/ http://justify-my-dreams.blog.cz/ http://ignissa-darfall-art.blog.cz/
http://dewrri.blog.cz/ http://na-vlnach.blog.cz/ http://zivot-jednoho-harrise.blog.cz/

11 otázek pro nominované blogy:
1. Proč máš svůj blog?
2. Miloval/a jsi někdy někoho tak, že bys byl/a schopný/á všeho?
3. Jsi spokojen/á sám/a se sebou?
4. Máš něco, co nikdo jiný nemá?
5. Co bys rád/a udělal/a, ale máš z toho strach?
6. Jak by se jmenoval tvůj osobní mimozemšťan?
7. Kdyby ses mohl/a vrátit do minulosti, kam by to bylo?
8. Máš nějaký zlozvyk?
9. Je někdo, koho bys rád/a nakopal/a?
10. Tvé oblíbené jméno?
11. Kolik máš sourozenců?