"Nenávidíte-li mě, těší mne to stejně, jako byste mě milovali, neboť je to důkaz toho, že nejsem lhostejný vašemu srdci."
Theódore De Banville

Nejde to změnit

23. listopadu 2015 v 15:57 | Petr |  Vzpomínám
Zase mi ruplo a myslel jsem si, že to dokážu. Mylsel jsem si, že Petra zničím.
Opět jako tělo bez duše a jen sám. Jenže poté se mi zase začali vracet ty sny. Ty sny, kde jsem svůj.
Už se je nesnažím potlačovat, nejde to. Nechci to.
Petr je naživu, a už nespí, probudil se. Tak dávno a přitom před tak krátkou dobou.
Vždy si říkám, že je mi jedno, co si o mě budou ostatní myslet. Je mi to fuk. Ale na druhou stranu mám výčitky svědomí a řeším, jaký budu v jejich očích.
Už vidím to, jak mě obviňují z lesbictví. Což je blbost, protože mě vzrušují muži. A i kdybych byl na holky nebyl bych lesba.
Tak přemýšlím, co s tím. Co s tím?
Já jsem Petr a to prostě nezměním. Nechci to měnit.
 

Vysvětlení - adresa blogu

2. listopadu 2015 v 18:05 | Petr |  Prostě ostatní věci
Co se týče adresy blogu, je trochu (hodně) zavádějící.
Když jsem tento blog zakládal, nevěděl jsem, o čem psát. Byl jsem zmatený (a pořád jsem).
Tak jsem ho nechal jen tak, ale musel jsem tam zvýraznit ten ženský rod. Chtěl jsem psát o holčičích věcech, ale nešlo to. Prostě to nebylo pro mě přirozené.
Pak jsem napsal svůj první článek. V mužském rodě. A za své jméno dal Eliška/Petr. Četl jsem to pořád dokola a začal přemýšlet o tom, o čem jsem si přemýšlet zakázal.
Nad psaním blogu nepřemýšlím. Píše se to samo i ten mužský rod je tak přirozený.
Jediné, co je špatně, je adresa. Protože já nejsem svá.
Já jsem svůj.

Máma si dělá akorát p**el

2. listopadu 2015 v 10:31 | Petr |  Vzpomínám
To úplně nenávidím!
Máma mi šahá na zadek a říká mi Šišinko, kočičko a podobný sr**ky. Nesnáším to. A když jí řeknu, ať mi to nedělá, dělá to furt, jako kdyby to dělala naschvál. Potom se diví, že na ní řvu a jsem v kuse naštvaný.
Dělá to snad schvlálně? Proč mi to sakra dělá? To nestačí říct jednou, ať mi nehrabe na p*del, nebo mě neoslovuje takovími hnusy?
Já myslím, že to dělá schválně. Vždycky mi šáhne na zadek a když jí řeknu, ať přestane, tak řekne "Tak promiň, no. Já nevěděla, že ti to vadí." Vážně mami, už po tisícátý si to nevěla?
Nestěžuju si prostě mě to už se*e.
 


Únik do světa písní 3.díl

30. října 2015 v 16:58 | Petr |  Tvořím
Další písnička je též od Rammstein, tentokrát jde o Spieluhr. "Překlad" je zase můj.

Jedna chlapecká duše zemřela jen na oko.
Byla úplně sama.
Nikým nepovšimnuta
a svým vlastníkem zatracena.
Se schovala do srdce svého ženského těla,
s hracími hodinkami v rukou.

První uvědomění bodalo jako mráz.
Velmi prudce vzbudilo dívku.
V chladné zimní noci,
se ta malá duše probudila.

Když bolest uvědomnění vletěla do dítěte.
Natáhla hrací hodinky.
Melodie ve větru.
A ze svého ženského těla zpívá chlapec.

Pospěš, pospěš jezdče.
A žádný anděl nesestoupí.
Mé srdce už nebije.
Jen déšť pláče za chlapce.
Pospěš, pospěš jezdče.
Melodie ve větru.
Mé srdce už nebije.
A ze svého ženského těla zpívá chlapec.

I přes odpor svého vlastníka,
si bude hrát s hodinkami.
Melodie ve větru.
A ze svého ženského těla zpívá chlapec.

Pospěš, pospěš jezdče.
A žádný anděl nesestoupí.
Mé srdce už nebije.
Jen déšť pláče za chlapce.
Pospěš, pospěš jezdče.
Melodie ve větru.
Mé srdce už nebije.
A ze svého ženského těla zpívá chlapec.

Pospěš, pospěš jezdče.
Mé srdce už nebije.

Jednoho bolestného dne,
poslechla dívka melodii svého srdce,
prošla ničivým vnitřním coming outem
a svou chlapeckou duši v sobě zachránila.

Pospěš, pospěš jezdče.
Melodie ve větru.
Mé srdce už nebije.
A ze svého ženského těla zpívá chlapec.
Pospěš, pospěš jezdče.
A žádný anděl nesestoupí.
Mé srdce už nebije.
Jen déšť pláče za chlapce.

Ségra - coming out

30. října 2015 v 16:54 | Petr |  Vzpomínám
Dnes jsem byl u zubaře. Ale to je jedno.
Při čištění zubů mě ségra začala česat a nutit mi naušnice. Odmítl jsem.
"Eli, ty jsi transka?" Zeptala se mě.
"No, jo." Kartáček v puse.
"Co?"
"Jo," nemůžu se na ní podívat.
"Hele, to je v pohodě, já jsem vyrůstala v jiný době. Nic proti tomu nemám. Nejsi první ani poslední."
Prostě skvělý pocit, když to ví. Úžasný.
Myslím, že to tušila už dřív. Třeba předevčírem, když jsme se vraceli z procházky, měla narážky na to, že jsem kluk.
I jeden bývalý spolužák to o mě říkal. Je to tak vidět? Nevím.
Nejvíc se ale bojím rodičů.